Čestní členové společnosti
- Prof. RNDr. Jan Calábek
- Prof. PhDr. Vladimír Úlehla
- Prof. Ing. Dr. Jaroslav Bouček
- Národní umělec prof. Karel Plicka
Prof. RNDr. Jan Calábek
- * 8.3.1903 Výkleky - † 29.1.1992 Brno
- profesor fyziologie rostlin, působící postupně na PřF a PdF MU v Brně a na VŠZ v Brně, jeden z průkopníků a popularizátorů vědecké kinematografie, zakladatel Laboratoře vědeckého filmu, čestný předseda Čs. společnosti pro vědeckou kinematografii při ČSAV
vzdělání
1918-1922 Reáné gymnázium v Lipníku nad Bečvou, 1922-1927 PřF MU, titul RNDr. 1929, docent 1947, profesor 1955
zaměstnání
1930-1939 reálné gymnázium Brno, Křenová, 1939-1948 reálné gymnázium Brno, Brno-Královo Pole, 1965-1973 Ústav pro fyziologii rostlin PřF MU, 1973-1975 studium výukového a výzkumného filmu při Vysoké škole zemědělské v Brně
vyznamenání a pocty
Národní cena za rok 1949 a 1950, Státní cena za rok 1954
cena za nejlepší výchovný film na IV. udělená na mezinárodním filmovém festivalu v Mariánských Lázních za film Jak roste chléb (1949), prémie XIV. mezinárodního filmového festivalu v Benátkách za film Rostlina a voda (1951), II. cena na Mezinárodním filmovém festivalu v Montevideu za film Pohyby rostlin (1956), cena Zlaté brány na Mezinárodním filmovém festivalu v San Francisku za film Samovolné pohyby rostlin (1959), Velká cena II. festivalu vědeckotechnických filmů v Budapešti za film Autonomní pohyby (1961), stříbrná medaile Euratomu na IV. mezinárodním festivalu vědeckých a technických filmů v Bruselu za filmy Morfologie květů, Květy a Květenství (1967), cena Academia film Olomouc za film Silácké výkony rostlin (1969), zlatá medaile na mezinárodním festivalu zemědělských filmů v Kišiněvě za film Biologická kontrola pěstování pšenice (1972) aj.
Prof. PhDr. Vladimír Úlehla
- * 16. 7. 1888 Vídeň - † 3. 7. 1947 Brno
- profesor fyziologie rostlin na PřF MU v Brně, ekolog, filozof, etnograf, průkopník vědeckého filmu, garant expozice odboru pro vědu, duchovou a technickou kulturu a školství vysoké na Výstavě soudobé kultury v Brně v r. 1928, r. 1931 stál u zrodu Studijního sdružení Velká, 1931-1932 natočil celovečerní etnografický film Mizející svět
vzdělání
- gymnázium v Brně, Kyjově a Strážnici (1899-1907),
- FF české univerzity v Praze (1907-1908) a FF univerzity ve Štrasburku (1908-1911), 1911 titul PhDr., 1912-1913 studijní pobyt v Lipsku, 1920 habilitace, 1921 mimořádný profesor,
- 1931 řádný profesor fyziologie rostlin
zaměstnání
- Ústav fyziologie rostlin FF české univerzity v Praze (1919-1921),
- Ústav pro fyziologii rostlin PřF MU (1921-1947),
- 1945/1946 děkan PřF MU,
- 1946/1947 děkan PdF UP v Olomouci
odborné a zájmové organizace
Masarykova akademie práce, Národní rada badatelská, Moravská přírodovědecká společnost, Československá akademie zemědělská, American Society of Plant Physiology, The American Association for the Advancement of Science, The American Ecological Society
Prof. Ing. Dr. Jaroslav Bouček
- * 8. 3. 1903, Vídeň - † 2. 7. 1985
- profesor teoretické a aplikované fotografie a kinematografie na Vysokém učení technickém v Brně, orientoval se na fyzikální základy fotografie, působil též ve Zlínských filmových ateliérech, na FAMU a Karlově univerzitě v Praze
vzdělání
gymnázium v Brně, 1926 ukončení studia na Vysokém učení technickém v Brně, 1928 docent, následně řádný profesor teoretické a aplikované fotografie a kinematografie
Národní umělec Prof. Karel Plicka
- * 14. října 1894, Vídeň - † 6.5.1987, Praha
- byl český etnograf, folklorista, sběratel, hudebník, filmový scénárista, režisér i kameraman, fotograf pedagog a jeden ze zakladatelů Akademie múzických umění
Pocházel z rodiny zámečníka z Vítkova u Slaného, který si ve Vídni založil prosperující dílnu. V roce 1900 se početná rodina přestěhovala do České Třebové. Od roku 1904 Karel Plicka začal fotografovat (sotva desetiletý si vlastnoručně vyrobil fotoaparát s formátem 6 × 9), v roce 1906 pořídil první soubor snímků z dvoutýdenní vlastivědné cesty. Po studiu učitelského ústavu v Hradci Králové (1909 – 1913) působil jako učitel v Úpici. V roce 1914 poprvé navštívil Slovensko. Válku prožil vzhledem k hudebnímu nadání u vojenské hudby ve Vídni. Roku 1918 se stal učitelem v Novém Městě nad Metují, kde založil a řídil komorní a recitační soubor České filharmonie.
Od roku 1923 (do roku 1937) se věnoval sběru lidových písní a dokumentaci lidové kultury ve službách Matice slovenské. V letech 1924 – 1928 studoval na univerzitě v Bratislavě národopis a hudební vědy. Původní folkloristické a etnografické dokumenty přerostly v osobité doklady vysoké estetické hodnoty ve směru lyrické stylizace a poetizace obrazu. Část snímků vyšla jako Pohľadnice Národopisného odboru Matice slov v návaznosti na starší projekt Pavola Socháně. Komplexnější typ dokumentace představoval film, kterým se Plicka zabýval od jara 1926. Jeho první filmové poetické dokumenty (Za slovenským ľudom - premiéra 1928, Po horách po dolách – 1930) získal domácí i mezinárodní ocenění v Benátkách). Mistrovským dílem se stal film Zem spieva (premiéra 1933), během jehož natáčení se připravovala i fotografická vyznání krásám krajiny v kulturně historickém kontextu. Některé filmové a fotografické obrazy z knihy Slovensko (1937) jsou tematicky totožné.
V letech 1937 – 1939 působil na filmovém odboru Školy umeleckých remesiel v Bratislavě. Mezi lety 1939 – 1945 pracoval ve Státním fotoměřickém ústavu s náplní fotografické dokumentace Prahy. V knize Praha ve fotografiích K.P. (1940) nachází v nadčasovém monumentalizujícím pohledu harmonii a krásu v architektonických klenotech minulosti; publikace zároveň výrazně posilovala národní povědomí v době okupace. I dva filmové dokumenty z let války (Věčná píseň a Barokní Praha) poukazují na sílící zájem o architekturu. V květnu 1945 se Plicka vrátil do Bratislavy. Stal se předsedou Slovenskej filmovej spoločnosti a natočil dva publicistické dokumenty. V návaznosti na své předchozí pedagogické a organizátorské zkušenosti se podílel spolu s Antonínem Martinem Brousilem a Jaroslavem Boučkem na založení Filmové fakulty AMU v Praze, otevřené v listopadu 1946. Stal se prvním děkanem této školy a mimořádným profesorem pro obor kompozice filmového obrazu. Pro zrakové potíže fakultu opustil ve školním roce 1949 – 1950 a tím zakončil práci v kinematografii.
Roku 1949 vyšlo Slovensko ve fotografiích K.P., jež se během řady vydání aktualizovalo i o některé snímky současné architektury. V mnoha obměnách dál fotografoval Prahu a vytvářel paralely mezi Slovenskem a Čechami až k syntéze Československo (1974). Vydal i řadu populárních publikací o folklóru (Čes. rok, Čes. kalendář, U maminky, ...). Knihou reminiscencí a vzpomínek na filmařskou tvorbu je Zlatá brána (1964), kde se osobitým způsobem prolíná vizuální, verbální a hudební rovina daná prezentovanými úryvky písní. Za uměleckou, folkloristickou a pedagogickou činnost byl jmenován národním umělcem (1968). Byl členem a vedoucím činitelem řady mezinárodních společností.